Strangemind nejsou na poli české hard'n'heavy muziky žádnými nováčky. Jejich nejhlubší kořeny sahají do Plzně roku 1998, kdy se rozpadla skupina The Prisoners, na jejíž základech Strangemind o rok později vznikli. Za bicí se posadil Tomáš Hobzek, kytaru uchopil Milan "Bilbo" Pytlík, klávesy obhospodařoval Milan "Milli" Jirásek. Později se přidala zpěvačka Broňa Černá a baskytarista Ladislav "Asage" Assenov. Nejnovějším členem formace je druhý baskytarista Ondřej "RIP" Helar. Prvním CD pokusem bylo demo "End Of Infinity", jež - jak uvádí kapela na svých webových stránkách - nedopadlo úplně podle představ zúčastněných, takže kvalitativní premiérou bylo až "Blind Vision". To Strangemind natočili na přelomu října a listopadu 2002, vyšlo v roce následujícím. Musicserver.cz se k této desce dostal opožděně, plzeňská skupina ho redakci zaslala na počátku letoška. Jak to ale u podobných self-release bývá, aktuálnost recenze není natolik podstatným kritériem, tudíž nic nebránilo, abychom se desce podívali na zoubek i zpětně.
Album otevírá exotický úvod skladby "Crystal Statue", v němž "tajemný bonga v dáli zní" , vzápětí se přidají klávesy a kytary, zvuk keyboardů ale vybudovanou atmosféru rázem rozpráší. Co se z počátku zdálo být intrem etno-metalu, v mžiku oka se mění v chladný doom. Dojem dovršuje zpěvačka Broňa Černá, jejíž precizní anglický projev se nezbavuje slovanské výslovnosti. Nastoupená cesta pokračuje v další "Piercing Groan", ta však disponuje jednak bohatším zvukovým podhoubím, jednak odvážnější rytmikou. Zároveň je stanovena základní přednost Strangemind, bez níž ostatně nelze dobrý doom metal (dark rock) dělat, a tou je citlivá melodie. Nesmí ale stát pouze a jedině na práci vokalisty, je třeba ji podpořit zajímavým nápadem hudebním, což se Strangemind solidně daří. O většinu "ruchů" se starají použité klávesy, ne zřídka ale přidá ruku k dílu kytarista, typické je gradovací probublávání a střídání intenzity . Zmíněné keyboardy jsou sice nepochybně stavebním prvkem Strangemind, současně ale jejich hudbu zbytečně zplošťují a především ji činí staromódní. Jejich dominantní charakter, jenž lze slyšet nejvýrazněji, totiž jako by se vyloupl z osmdesátých let z mainstreamové hudby tehdejších novoromantiků. Strangemind by více slušel příklon k ostřejší poloze, kterou v Česku nejlépe symbolizují ostravští Endless.
Na druhou stranu je třeba si všimnout, že kapele zdaleka nebije srdce pouze ostrým tempem, jak ukazuje píseň "Way". Z poloviny jde o hymnický popík, z poloviny o sympatické elektro-rockové retro. Jak vidno z výše napsaných řádek, Strangemind jsou vesměs těžko uchopitelná formace, která kráčí v rámci možností vlastní stezkou. Kam až může dojít? Daleko, neboť již takhle z tvorby čiší moře talentu a jistá práce se zvukem, melodií, texty. Osobně bych si ale dovedl představit modernější háv, protože lehce uťáplá oldies nálada by mohla být trnem v oku metalovému mainstreamu, k němuž Strangemind bezesporu chtějí patřit.
04.03.2004 05:00
Luboš Kreč