Fobia zine (27.7.2008) - Tempting voices

Plzeňský kvintet Strangemind a jejich třetí demo CD, se tváří jako plnohodnotná nahrávka a tomu napovídá i stopáž okolo padesáti minut. Vše si ovšem kapela dělala sama, takže tohle CD řadím do kategorie demáčů. Ale to je celkem jedno, důležité je to, co nám přináší za muziku. Vznikli v roce ´99 a mají na kontě dva demáče, které jsem neměl tu čest slyšet. Ale znám jejich projev z celkem častých klubových plzeňských vystoupení, které jsem již párkrát navštívil, takže Strangemind pro mě nejsou velkou neznámou.

První skladba Vicious se velmi příjemně a nenásilně poslouchá (ostatně jako celé CD). Pestrý mix nervních kláves, melodických kytar, ženského zpěvu, zní celkem svěže. Je slyšet, že Strangemind si rádi hrají s aranžemi a náladou jednotlivých písní. Závěr songu je vygradován až do dramatického patosu. Tóny basové kytary začíná Raven. Následuje rytmycky hybný, kytarový spodek. Klidné pasáže se prolínají spolu s křiklavějšími refrény. Své místo zde má i ukřičený mužský zpěv, kde se střídají baskytarista Ondřej Helar, nebo kytarista Milan Polák. Jinak zpěv Broni Černé je ve skladbách dominantní a tihle dva jmenovaní ji jen občas vypomáhají. Raven končí téměř metalovým riffováním. Třetí pecka Day After Day, mi evokuje The Gathering v době před deseti lety. Přirovnání berte prosím jen orientačně. Vzletné rytmické nástrojové hrátky, pohodový melodický zpěv, ze skladby je cítit vyklidněnost a taková jistá oddanost. Zkrátka den za dnem. Neklidně pulsujícím rytmem tepe následující Liberation. V refrénu je opět nastavena dualita hlasů. Venku prší, náhle zvoní telefon. Dva lidé se vzájemně ujišťují, jak se mají rádi. Každý na tomhle světě, přece potřebuje svou denní dávku lásky, ujištění že ho někdo má rád, že na něj myslí... O tom pojednává křehce romantický pátý štych Daily Dose Of Love. Unplugged píseň plná emocí, jen s použitím akustických kytar a něžného dívčího zpěvu. To je ale romantické. To Ash už se nese opět v plně režii elektrických kytar a zajímavých pestrých nálad, které nenudí ani po několikanásobném poslechu. Vždy objevím pod povrchem něco nového, co mi minule proteklo. Sedmá skladba Illusion začíná takřka grunge rozjezdem, kytarista si hraje a kouzlí různé standartní multiefektové (pa)zvuky, a v samotném závěru songu dostane prostor i třeba taková obyčejná tamburína. Morbid State i přes svůj drsný název, začíná klávesovými tóny a je celkem pohodovou, nekousavou rockovou písničkou, obohacenou o saxofon jistého Pavla Hraběte. Největší "nářez" na CD je pak zcela určitě devítka I Want. Krátká, úderná, dva šlapáky, drsný mužský vokál se proplétá v zájemném souboji s ženským. Temný dark rock, jak Strangemind sami svoji produkci nazývají. Lze s tímto označením souhlasit. Následující tajemná Shake The World, kde se zpěvačka snaží docílit podobného zabarvení hlasu jako jistá Tarja, zní přinejmenším zajímavě. Vyklidněný konec s různými perkusemi, bubínky, tympánem a čertví ještě, jakým harampádím. Na úplný závěr je tu ještě minutová skladbička Destiny, které kdyby nebylo, myslím, že nic by se nestalo. Osud tohodle CD je tak naplněn a končí.

Nahrávalo se v Gallery-Sound Studiu, v Plané u Mariánských Lázní (natáčela zde třeba i stylově jinak odlišná chebská Pandemia). Od jara roku 2006, průběžně až do léta 2007. Mix proběhl tamtéž. Výsledný sound je pak v pohodě. Všechny nástroje jsou dobře čitelné a pěkně zaznamenány. V některých pasážích bych se pak přimlouval za větší hutnost, celkovému zvuku by to jistě prospělo. Ale jestliže to kapela takhle chtěla a tak to i cítí, je vše v pořádku. Skupina má jistý šmrnc a má našlápnuto správným směrem. Alternativní dark rock, se zajímavým ženským vokálem. Líbit by se to mohlo posluchačům Dying Passion, nebo třeba Arise From Thorns (Brave). Dobrá a přemýšlivá nahrávka, ale na "majstrštyk" od Strangemind si zatím ješte raději počkám do budoucna. Tohle není ještě jejich definitivní slovo.

 

Mafek

Kontakt

Strangemind